PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D., se zabývá genderovými nerovnostmi ve vzdělávání. Ve videoblogu hovoří o tom, jak se odlišují představy o budoucnosti z pohledu chlapců a dívek a jakým způsobem by měla na tyto představy reagovat škola.
Irena Smetáčková působí na Katedře psychologie Pedagogické fakulty UK. Více informací o její práci se dozvíte ZDE.
Dobrý den,
děkuji za studii, je to pro mě zajímavé. Vnímám důležitost osobního rozvoje a i participaci otce v rodině. Na druhou stranu vidím kolem sebe toto:
a) Muž je od rána do večera v práci (v rámci nezaměstnanosti se na nějakou pracovní dobu moc nehraje) a přijde unavený domů, chvilku si (v lepším případě) pohraje s dětmi, nají se a usne (partnerský život jde v řadě případů někdy téměř k bodu nula). Víkendy- to je otázka podle zaměstnání a koníčků. Někdo má pracovní i víkendy.
b)Žena je zaměstnaná a potom vyzvedne dítě ve škole a obíhá s ním (s nimi) kroužky, večer uvaří a jde spát. O víkendu pere, uklízí a v lepším případě zbyde čas na výlet či nějakou akci s dětmi, popř. chalupu (čím dál méně). Pokud jeden z rodiny onemocní, dostává se rodina do režimové či finanční obtíže (někdy snadněji řešitelné, někdy na hraně)
c) pokud lidé dojíždí (např. z různých měst i 130km do Prahy), situace se tím komplikuje a někdy musí trvale zaskočit prarodiče.
Jak z tohoto stereotypu vypadnout? Budu ráda za komentář.
1 Komentář
Dobrý den,
děkuji za studii, je to pro mě zajímavé. Vnímám důležitost osobního rozvoje a i participaci otce v rodině. Na druhou stranu vidím kolem sebe toto:
a) Muž je od rána do večera v práci (v rámci nezaměstnanosti se na nějakou pracovní dobu moc nehraje) a přijde unavený domů, chvilku si (v lepším případě) pohraje s dětmi, nají se a usne (partnerský život jde v řadě případů někdy téměř k bodu nula). Víkendy- to je otázka podle zaměstnání a koníčků. Někdo má pracovní i víkendy.
b)Žena je zaměstnaná a potom vyzvedne dítě ve škole a obíhá s ním (s nimi) kroužky, večer uvaří a jde spát. O víkendu pere, uklízí a v lepším případě zbyde čas na výlet či nějakou akci s dětmi, popř. chalupu (čím dál méně). Pokud jeden z rodiny onemocní, dostává se rodina do režimové či finanční obtíže (někdy snadněji řešitelné, někdy na hraně)
c) pokud lidé dojíždí (např. z různých měst i 130km do Prahy), situace se tím komplikuje a někdy musí trvale zaskočit prarodiče.
Jak z tohoto stereotypu vypadnout? Budu ráda za komentář.